susscrofa

První myšlenka přihlásit se na B5a vznikla na Maškarádě, kde jsem poznal Hňácu a Lumíka. Uplně mě nadchli představou, jak se stanu členem armády a budu se bít hlava nehlava se zástupem nepřátel. S Litoměřičákama jsme se dohodli, že uděláme jednotku, protože pak dostaneme výhody oproti jednotlivcům, konkrétně víc životů. Průběžně jsme začali vyrábět zbraně, ale stejně to dopadlo tak, že den před odjezdem jsme strávili výrobou jak černí, protože jsme nestíhali. Na bitvu jeli od nás Jim, já, Žofka a pak Marek, což je Žofčin kamarád ze šermu(no jo, když nám to všichni odřekli.., že Soňo a Janie?) Odjíždělo se v pátek. ale ja musel přijet až v sobotu ráno, protože v pátek jsme měli maturitní večirek a tam jsem nesměl chybět (takže jsm jel busem z Jihlavy v 3:40 ráno a měl jsem fakt dost:-)). V pátek podle všeho probíhalo jen schvalování zbraní a kostýmů, takže jsem o nic nepřišel. V sobotu jsem dorazil asi v deset protože se mi podařilo probloudit Doksy, než jsem zjistil, kde byl tábor. Když jsem konečně přišel na místo, hráči už byli pryč, zbyli tam jen CP (pro neznalé cizí postavy), tak jsem se rychle převlekl do kostýmu a vyrazil. Některé kostýmy byly naprosto dokonalé, plné plátové zbroje, ohromné zbraně, z kterých šel úplně strach a třeba zlobří kameny.. Proběhl jsem kupy lidí, než jsem konečně našel naši jednotku ve vrrčim pelechu. Vyfasoval jsem zbraň a štít, náš generál nám v rychlosti vyložil pravdila, představil národní hrdiny a generály a hned jsme dostali první úkol: měli jsme ochránit karavanu a doprovodit je do území světlé strany. Já byl s Jimem přidělen pod Lumíka, tak jsem se ho držel a co řekl, to jsme bez rozmýšlení plnili. Ze začátku šlo všechno bez problémů, ale pak se na obzoru postavila armáda dobra. Bylo jich hrozně moc, ale věřili jsme v naši vrrčí sílu. Pak jsme na sebe naběhli, byl to naprostý masakr, ze začátku jsem vůbec nevěděl co mám dělat, byl jsem v první linii, nedalo se ustoupit a moje životy se záhy tenčily. Připadal jsem si jako voják v bitvě o středozemi, úžasný pocit. Všichni mrtví vyrazili zpátky do pevnosti, kde jsme si vyzkoušeli první reinkarnaci na hřbitově. Po téhle bitvě byl úplně plný:-). Další úkol bylo dobýt nějaké město dřív než lidi a to se nám povedlo, takže náš první splněný quest. Lidé se vzápětí rozhodli, že to tak nenechají a chtěli na nás zaútočit, ale tohle se jim krutě nevyplatilo, tam jsem si nahrabal poměrně dost zkušeností. Hned vzápětí zaútočili na Gundabal (skřetí město) trpaslíci, tak jsme jim vyrazili na pomoc. Trpaslíkům padaly vousy, jak jsme je hnali. Po tomhle úkolu musela Žofka a Marek odjet, protože měli vystoupení se šermem, docela je obdivuju, že se další den ráno vrátili (jeli stejně jako já tím ve 3:40). Další úkoly ten den probíhaly ve stejném duchu, při jednom jsme dostali nehoraznou čočku, ale pak se všechny armády zla spojily a udělaly tažení na všechny města dobra a všechny jsme je dobyli:-) Poté se situace obrátila a v poslední minutě dnešního dne nás vymlátili dobráci. Večer jsme byli uplně mrtvý, bolelo mě celý tělo, skoro jsem nemohl ani chodit. Začal jsem chápat, jak se cítili středověcí válečníci, když se měli vláčet s výstrojí celý den, a to my měli jen dřevěné zbraně! Tak jsme večerní siestu strávili s Litmoměřičákama u ohně debatou a záchodech a všemožných toaletních zařízení:-). My šli spát brzo, Lumík se šel třeba podívat na arény. Nejlepší prý byl souboj plechovek (celoplátová zbroj), spadli na em a už nevstali. Ráno mírně poprchávalo, tak jsme s Jimem vylezli až těsně před odchodem na bojiště. Někdy tehdy se vrátili Marek a Žofka, takže jsme opět byli kompletní V neděli má temná strana vždycky nevýhodu, protože se jí půlka úplně ožere a pak nehraje. Stejně tomu bylo i letos, třeba lidí bylo tolik, co celé temné strany dohromady. Kolem 12 se schylovalo k závěrečné bitvě o Šmalův poklad. Sice nás bylo míň, ale náš mág, který se celý předchozí den poctivě leveloval, nás podpořil tak silnými kouzly, že neměli vůbec žádnou šanci. Sice bylo fajn, že nás půlku zabili, ale když jsme byli hned zdraví, tak to je dost destrutivní pro morálku. Nejlepší akce byly, když nás asi 8 obklíčilo elfího krále a uplně jsme ho ušlapali, i když byl z části nesmrtelný a dával rány za dva životy a i přes štít. . Šmakův poklad byl tedy náš, což se nedá říct o závěrečné bitvě. Ta probíhala po obědě, kde se nastoupily armády, rozdělili se žoldáci a armády se na sebe crhli. Naše jednotka byla záložní a po zahájení boje jsme se měli přesunout na pravé křídlo a držet řadu,což se nám víc než povedlo. Bohužel naše levé křídlo to nevydrželo a nám vpadli do zad dobráci.. Za chvíli bylo po boji a letošní b5a vyhrála strana dobra fůůj. No příští rok je porazíme:-) Pak už jsme jen vyrazili zpět domů unavení, ale spokojení.. příští rok nás snad pojede víc, že? Fíďa

fotky: http://foto.ve­terina-live.cz/…01/in­dex.htm

Tento článek byl publikován dne 4. 6. 2007 (Pondělí) v 10.41 v rubrice Akce. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.